Ten krámek se mu podařilo po revoluci zprivatizovat a otevřel v něm Hodinářství Bechyně. Začal se specializovat na prodej luxusních švýcarských hodinek a jako první v ČR získal zastoupení značky Rolex. Dnes jeho společnost patří k nejznámějším na trhu. Před několika lety se rozhodl odejít do důchodu a hodinářství, v němž se ale stále, i když v menší míře, angažuje, předal své dceři Lence.
Když začal Vladimír Bechyně na začátku devadesátých let podnikat, měl za sebou už přes třicet let praxe s hodinkami. Celý život strávil v hodinářském obchůdku ve Štěpánské ulici v centru Prahy, který měl výborné jméno a už za komunismu nabízel značky ze zahraničí, i když ne ty švýcarské. „Přestože mi už bylo padesát, říkal jsem si, že bych to mohl zkusit. Díky svému zaměstnání jsem byl v oboru známý a měl jsem dobré kontakty s výrobci hodinek a to mi na začátku velmi pomohlo,“ vzpomíná Vladimír Bechyně.
Poté, co se mu podařilo v privatizaci získat provozovnu ve Štěpánské, založil své vlastní Hodinářství Bechyně a domluvil se vůbec jako první v České republice na spolupráci s výrobci hodinek značek Certina, Tissot a Longines. „Nejtěžší na tom všem na začátku vlastně bylo získat nějaké prostředky od banky. Ta ženská na pobočce po mně pořád chtěla donést další a další lejstra. Teprve až když jí došlo, že ode mě nic nedostane, mi byl úvěr schválen. Tak to bohužel tehdy fungovalo,“ říká Vladimír Bechyně a doplňuje: „Když se to moje podnikání rozjelo, nemohl jsem spát. Věděl jsem, že každý měsíc budu muset splatit padesát tisíc. Naštěstí ale o ty hodinky byl takový zájem, že jsem je měl prodány ještě předtím, než mi ze Švýcarska dorazily.“
Cesta k Rolexům
Podnikat začínal pan Bechyně se svojí ženou a jedním zaměstnancem, brzy pak přibrali ještě účetní. A protože měli zájem firmu posouvat dál, rozhodli se, že budou prodávat Rolexy, které do té doby nebyly na českém trhu k sehnání. „Přijeli jsme s manželkou na veletrh do Basileje a navštívili jsme výrobce těchto hodinek. Teprve napotřetí nám otevřeli dveře, aby nám řekli, že zájem o spolupráci má v Čechách více hodinářů a že přijedou do Prahy,“ vypráví Vladimír Bechyně a dodává: „Po půl roce jsem od nich dostal fax, abych jim zamluvil hotel na tři dny. Byla to zvláštní zkušenost. Vyzvedl jsem je se škodovkou na letišti, dovezl před Hilton a úplně se zpotil, protože mi řekli, že takový hotel mají taky a že za něj nebudou utrácet peníze. Zajistili jsme jim proto nakonec narychlo ubytování v jednom penzionu na Pankráci, a to už byli spokojení.“
Relevantních potenciálních zájemců o prodej značky Rolex bylo na českém trhu tehdy asi pět. „Všechny objeli, prohlédli si provozovny a pak jsem od nich dostal zprávu, že se rozhodují mezi mnou a ještě jedním hodinářem a že mám zamluvit stůl na večeři. Tam nás oba postupně vyzvali, abychom jim o sobě něco řekli. A tak jsem řekl popravdě, že jsem se stal hodinářem náhodou, že pocházím z malé vesničky, kde moji rodiče měli zemědělství, a že jsem se proto chtěl stát zemědělcem. Vtom mě přerušili bouchnutím do stolu a řekli, že to stačí,“ vzpomíná Vladimír Bechyně.
V tom okamžiku to vypadalo, že je vše ztraceno, ale právě upřímnost a láska k půdě a zvířatům rozhodly. Zástupce Rolexu pocházel také z vesnice a věděl, co to znamená. Navíc měli o všech kandidátech předem zjištěno, co jsou zač, a o panu Bechyněm se mj. dozvěděli, že hodinářské řemeslo dělá poctivě a kvalitně. „Takže jsem získal výhradní zastoupení na prodej hodinek Rolex v ČR, z katalogu jsem si vybral základní várku 40 kusů a zaplatil za ně předem několik milionů korun. Naštěstí se to rozkřiklo a ty hodinky se prodaly samy, ještě jsem od těch zákazníků dostal zálohy předem,“ popisuje, jaký byl v devadesátých letech hlad po hodinkách značky Rolex, zakladatel Hodinářství Bechyně.
Z generace na generaci
Po navázání spolupráce s nejznámější značkou hodinek na světě, kterou po šest let nabízel Vladimír Bechyně jako jediný v bývalých postkomunistických zemích, následovaly investice do vylepšování prodejny, dalšího rozšiřování sortimentu a služeb. „Když mi bylo přes šedesát let, říkal jsem si, že u toho řemesla nechci zemřít, že nepotřebuji být nejbohatší, že si chci užívat života. A tak jsem své dceři Lence nabídl, jestli to podnikání nechce převzít. Po vystudování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a několikaleté praxi u italských firem ke mně nastoupila nejdříve jako zaměstnanec a dnes společnost vede a já už to s ní jen konzultuji,“ vypráví Vladimír Bechyně.
V roce 2013 si hodinářství prošlo nelehkým obdobím. „Na začátku listopadu nás vykradli. Přišli jsme o zboží v hodnotě několika milionů korun. Navíc bylo před Vánoci, takže to bylo o to těžší,“ vzpomíná Vladimír Bechyně a dodává: „Potřebovali jsme překlenout nějaké období, a tak jsme požádali o úvěr Komerční banku a od ČMZRB jsme dostali záruku. Ta spolupráce byla příjemná, bezproblémová. Oceňuji, když je na lidi spoleh a drží slovo, pak člověk udělá rád i něco navíc. Takhle třeba ke mně chodil jeden zákazník. Šetřil na Rolexy po desetikorunách. Ještě na ně neměl a já mu je prodal, zbytek mi pak splácel. Věřil jsem mu a chtěl jsem mu pomoct.“
Hodinářství Bechyně ušlo od devadesátých let velký kus cesty. Dnes provozuje dvě kamenné prodejny v Praze ve Štěpánské ulici a na Václavském náměstí, zaměřuje se na prodej luxusních švýcarských hodinek značek, jako jsou Rolex, Longines, Tudor, Balmain, Carl F. Bucherer, TAG Heurer Tissot, Certina aj. Některé z nich dokonce nabízí na českém trhu exkluzivně. Zároveň poskytuje odborný servis zajištěný profesionálními hodináři, kteří pravidelně absolvují školení a trénink přímo ve školicích centrech prodávaných značek.
